LTV vs. LTA: rozdíl u kvalifikovaných elektronických podpisů.

Podpis musí obstát v den, kdy vznikne. Smlouva, závěť nebo usnesení společnosti musí obstát mnohem déle: při auditech, ve sporech a po celou dobu archivace v délce deseti, dvaceti nebo třiceti let. Dlouhodobé ověřování je umění zajistit, aby podpis přežil certifikáty, servery a algoritmy, na kterých byl postaven.

LTV udržuje podpis ověřitelný i poté, co certifikáty, na nichž stojí, vyprší. B-LTA ho udržuje ověřitelný i po desetiletích, dokonce i když kryptografie, na které stojí, zestárne.

Obojí jsou technické profily, nikoli právní úrovně. Kvalifikovaný elektronický podpis zůstává kvalifikovaný bez ohledu na to, v jakém profilu je uložen. Mění se jen to, jak dlouho a jak snadno ho lze ještě prokázat.

Velká část nejasností vzniká tím, že se mísí dvě různé otázky: jakou hodnotu má tento podpis před zákonem? a co je uloženo v souboru, aby šel ověřit?

Právní úroveň: QES. Nařízení EU eIDAS rozlišuje tři úrovně elektronického podpisu: prostý, zaručený (AES) a kvalifikovaný (QES). Kvalifikovaný podpis je zaručený podpis vytvořený certifikovaným zařízením pro vytváření podpisu a založený na kvalifikovaném certifikátu, který po ověření totožnosti vydává poskytovatel služeb vytvářejících důvěru pod dohledem. Podle čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS má ve všech členských státech stejný právní účinek jako vlastnoruční podpis. O tom, jak dlouho musí podpis zůstat ověřitelný, eIDAS neříká nic.

Technický profil: základní úrovně PAdES. Jak se podpis ukládá do PDF, stanoví evropská normalizační organizace ETSI ve standardu PAdES (EN 319 142-1). Popisuje čtyři na sebe navazující úrovně, z nichž každá přidává důkazy k té předchozí:

„QES B-LT“ i „QES B-LTA“ jsou tedy plně platné kvalifikované podpisy. I QES na úrovni B-B je právně QES. Profil rozhoduje jen o tom, jak dobře podpis obstojí v čase.

„LTV“, long-term validation neboli dlouhodobé ověřování, je starší než dnešní úrovně. ETSI ho zavedlo v roce 2009 v prvním standardu PAdES pod názvem „PAdES-LTV“. Adobe ho převzalo pro Acrobat a Reader a právě tam se s ním dnes setká většina lidí. Současný standard tento výraz stále používá pro mechanismy, na nichž dlouhodobé ověřování stojí, už ale ne jako název úrovně.

V běžné řeči „LTV“ zhruba znamená B-LT: ověřovací data jsou vložena do souboru. A právě v tom je háček.

Samotný podpis říká jen „tento klíč podepsal tento dokument“. Aby mu validátor mohl důvěřovat, potřebuje vědět, čí klíč to byl, zda byl ještě v pořádku a kdy byl použit. Na úrovni B-LT odpoví soubor na všechny tři otázky sám:

1. 1
   Řetězec certifikátů

   Certifikát podepisujícího a každý certifikát nad ním, až ke kořenovému certifikátu poskytovatele služeb vytvářejících důvěru. Validátor sleduje tento řetězec až ke zdroji, kterému důvěřuje, například k důvěryhodným seznamům EU.

2. 2
   Odpovědi o zneplatnění

   Důkaz, že žádný certifikát v řetězci nebyl v okamžiku podpisu zneplatněn: odpověď OCSP (podepsaná odpověď vydavatele v reálném čase) nebo CRL (podepsaný seznam zneplatněných certifikátů, který vede vydavatel).

3. 3
   Důvěryhodné časové razítko

   Nezávislé potvrzení, kdy podpis existoval. Bez něj by nikdo nedokázal říct, zda podpis vznikl před vypršením nebo zneplatněním certifikátu, nebo až po něm.

4. 4
   Document Security Store

   V PDF je tento materiál uložen ve vyhrazené části souboru, která se nazývá DSS. Validátor si ho přečte odtud, místo aby se ptal serverů, které už možná neexistují.

Přínosem je nezávislost. Certifikát podepisujícího obvykle vyprší po několika letech a služby poskytovatele pro zjišťování zneplatnění neběží věčně. Díky B-LT může kdokoli i nadále potvrdit, že byl podpis v okamžiku vytvoření platný, i když certifikát mezitím vypršel nebo poskytovatel přešel do režimu offline. Přesně to eIDAS požaduje: podle čl. 32 musí být kvalifikovaný certifikát platný v okamžiku podpisu. Pozdější vypršení podpis nezneplatňuje, pokud lze okamžik podpisu prokázat.

B-LT má své meze: jeho důkazy jsou jen tak silné jako časové razítko, které je drží pohromadě, a jako algoritmy, na kterých stojí. Časem se opotřebují dvě věci.

Vyprší vlastní certifikát časového razítka. Časové razítko je samo podpisem, který vytváří autorita časových razítek vlastním certifikátem. Platnost těchto certifikátů se obvykle pohybuje od několika let až zhruba po deset let. Standard ETSI pro autority časových razítek (EN 319 421) uvádí, že časové razítko je zpravidla neověřitelné, jakmile tento certifikát vyprší, protože informace o jeho zneplatnění se už nezveřejňují.

Kryptografie slábne. Hashovací funkce a délky klíčů, které jsou dnes bezpečné, nebudou bezpečné navždy. ETSI a německý Spolkový úřad pro bezpečnost informačních technologií (BSI) zveřejňují pro každý algoritmus časové horizonty. Například klíče RSA kratší než 3000 bitů se už považují za zastaralé a BSI očekává přechod na kvantově odolné podpisy nejpozději do roku 2035.

Když nastane jedno nebo druhé, validátor postupující podle evropského standardu pro ověřování (EN 319 102-1) neoznačí podpis za neplatný. Vrátí výsledek neurčitý: sám už nedokáže fakta zjistit. Podpis se nezhoršil. Jeho důkazu jen došly síly.

B-LTA je B-LT plus časové razítko dokumentu přes celý soubor: dokument, podpis a všechna ověřovací data v Document Security Store. Tomuto časovému razítku se často říká archivní časové razítko. Zmrazí celý balík v okamžiku, kdy byl každý certifikát v něm ještě platný a každý algoritmus ještě bezpečný.

Rozhodující je, že ho lze opakovat. Než archivní časové razítko samo zestárne, přidají se do souboru jeho vlastní ověřovací data a přes všechno se položí nové časové razítko, s aktuálními algoritmy. Každá vrstva dokazuje, že vrstva pod ní existovala v době, kdy byla ještě bezpečná. Řetězec roste tak dlouho, dokud ho někdo včas obnovuje.

Tak může podpis zůstat prokazatelný po desetiletí. Standard IETF pro záznamy o důkazech (RFC 4998) tuto potřebu formuluje jasně: digitálně podepsaná data je v některých případech nutné archivovat 30 let nebo déle. Obnovovaná časová razítka jsou zavedenou cestou, jak toho dosáhnout.

U většiny obchodních dokumentů nezní poctivá otázka „je můj podpis kvalifikovaný?“, ale „půjde to ještě prokázat, až na tom bude záležet?“. Spory obvykle vznikají roky po podpisu a doby archivace smluv a firemních záznamů často činí deset let i více. Podpis, který je právně bezvadný, ale už ho nelze prokázat, u soudu nikomu nepomůže.

Proto swipesign používá B-LTA u každého podpisu, s kvalifikovaným časovým razítkem od A-Trust, a výsledek ukládá jako PDF/A, archivní formu PDF. Každý dokument tak má archivní úroveň od prvního dne. Obnovování archivního časového razítka v průběhu let je samostatný krok: není součástí každého účtu, ale volitelného dlouhodobého archivu nebo vašeho vlastního archivního systému. Co každý podpis nese od prvního dne, popisuje článek Proč váš podpis zůstává platný desítky let.

Každé tvrzení v tomto článku lze dohledat v těchto dokumentech:

• Nařízení (EU) č. 910/2014 (eIDAS), čl. 25, 32, 34, 41 a 42, ve znění nařízení (EU) 2024/1183.
• ETSI EN 319 142-1: digitální podpisy PAdES, základní úrovně B-B až B-LTA.
• ETSI EN 319 102-1: postupy pro vytváření a ověřování podpisů, včetně důkazu o existenci a výsledku „neurčitý“.
• ETSI EN 319 421: požadavky na politiku autorit časových razítek, příloha D o platnosti časových razítek.
• ETSI TS 102 778-4: původní profil PAdES-LTV z roku 2009.
• ETSI TS 119 312: kryptografické sady a jejich životnost.
• BSI TR-02102-1: kryptografické mechanismy, doporučení a délky klíčů.
• IETF RFC 4998: Evidence Record Syntax, o archivaci podepsaných dat po dobu 30 let nebo déle.
• Adobe Acrobat Digital Signature Guide: co Adobe rozumí dlouhodobým ověřováním.
• Dokumentace DSS Evropské komise: úrovně podpisu a archivní časová razítka v praxi.
• Vigil, Buchmann a kol.: Integrity, authenticity, non-repudiation, and proof of existence for long-term archiving: a survey, Computers & Security 50 (2015).

Adobe, Acrobat a Reader jsou ochranné známky nebo registrované ochranné známky společnosti Adobe Inc. v USA a/nebo dalších zemích. swipesign není se společností Adobe nijak spojen ani jí doporučován.